Budu mít vernisáž

Ono se to vážně děje?

Nikdy bych nečekala, že to napíšu, ale budu mít vernisáž a výstavu a budu předčítat před lidmi. Je to pro mne obrovské vykročení z komfortní zóny a mám obavy, aby se nevrátila panika, ale přes to do toho chci jít a zkusit to.

Moje obrazy nejsou bůhví jak výstavní, ale důležité je to poselství, že jsem se nevzdala a pokračuji dál na své cestě. Teď mám za úkol najít někoho, kdo tam zahraje, vybrat pasáž, kterou přečtu, vybrat a pojmenovat obrazy, no a dostavit se. Celkem mě překvapuje, že zatím nejsem nervózní, ale na poslední terapii jsme probíraly moje „výstupy“ před lidmi a zbavovaly jsme se strachu a asi to fakt zabralo. Vůbec netuším, kdo tam přijde a jestli bude o mou vernisáž zájem, jestli i prodám nějaká svá díla, každopádně to bude velká akce. Nemusím se naštěstí starat o občerstvení a reklamu, tu udělá Praha 7, městská část, tam se bude také vernisáž konat a kdo čtete tyto řádky jste dne 24.4. od půl 6 srdečně vítáni.

Proč jsem začala malovat a tvořit

Když mě pustili z Bohnic a já byl rok na nemocenské spustila se mi panika a agorafobie a já zůstala sama v bytě. Nebylo to snadné období a i když jsem asi po třech týdnech došla konečně k výtahu, musela jsem doma něco dělat, abych se doma úplně nezbláznila. Začala jsem psát, malovat a tvořit. Už v Bohnicích jsem pocítila touhu tvořit, ale nenapadlo by mě, že to zrealizuji. Moje první obrazy vznikly už na arteterapii v léčebně. Kdo jste četli knížku, víte, že jsem nesplnila zadání a kreslila jsem abstrakce, za které jsem měla špatná hodnocení. Mně šly abstrakce nejlíp a vždy jsem v nich něco viděla. Šlo hlavně o to, dát pocity a svou duši na plátno a cítit se líp.

Umělec v naší rodině byl vždy můj brácha a já se ani nesnažila dosahovat takové úrovně, jako on. Jen jsem si pro sebe čmárala a dělalo mi to dobře. Moje obrazy jsou kus mě samé a zdobí můj byteček. Denně mi připomínají, kam jsem to dotáhla a jak jsem se posunula. Jednu domu jsem kreslila jen víry, asi jsem potřebovala najít nějaký střed toho všeho. Pak jsem jen vrstvila barvy, které mi byly zrovna příjemné a bavilo mě kreslit motýly. Vždy se mi líbila jejich barevná a majestátní křídla.

Nepohrdla jsem ani pastelkou, mám ráda geometrické tvary a jistou symetrii. Také se vyžívám v asymetrické symetrii, neumím kreslit jen tak něco, prostě v tom musím mít systém a řád.

Těším se, co mě ještě potká

Vždy ráda pomaluji celé plátno, málokdy nechám kus nepomalovaný, ale učím se. Přemýšlela jsem i o nějakém kurzu, ale asi to není pro mne. Maluji a tvořím srdcem, jestli se to někomu líbí nebo ne neřeším, prostě tvořím.

Mám asi 30 obrazů, takže na výstavu je z čeho vybírat, ale je těžké něco vybrat. Mám tu zkušenost, že obrazy, které se mi zrovna nepovedou se moc líbí mojí mamce a odveze si je do Ústí a co se zrovna líbí mě, se pak nelíbí jí. Je to srandovní. Nicméně vernisáž bude, je vybrán termín a lokace a já jak doufám vše zvládnu.

Mám i další novinky, čeká mě další živé vysílání, tentokrát pro Nehormonálku s Adélkou Kazdovou, na to se moc těším. V létě bude mít můj bráška svatbu, tak pomalu vybírám šaty a na podzim přednáška v Písku. Nějak neočekávám, že se mi něco nepovede, nebo se panika či bipolárka vrátí a já se nebudu moct dostavit. Prostě si věřím a doufám, že vše dopadne dobře. Tak držte palce a budu moc ráda, když se uvidíme na té vernisáži. 🙂

 

Ráda inspiruji svým příběhem. Prošla jsem léčebnou a rozumím pocitům lidí s psychickým onemocněním. Díky své zkušenosti pomáhám lidem pochopit toto téma, které je v naší společnosti stále tabu. Otvírám oči lidem, kteří si myslí, že jsme blázni na okraji společnosti, pomáhám stejně nemocným být silnější a bojovat každý den. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Přečtěte si ukázku z knihy. Jedná se o kapitolu s názvem „Bohnice, pavilon 27“. Toto místo se nazývá také Neklid. Je ke stažení zcela zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie