Chci zhubnout, ale nesnáším diety

Vždycky jsem byla spíš oplácanější, ale moc jsem váhu neřešila. Všechno tak nějak fungovalo a měla jsem celkem dobrou fyzičku. Když jsem chtěla, tak jsem vyrazila plavat, zahrála jsem si hodinu beďas nebo jsem si dopřála lekci tance. Zlomilo se to před cca třemi lety, když jsem si z léčebny odnesla zásobu silných prášků a doma se mi pak rozjela slušná panika. Už nešlo si jen tak vyrazit plavat, tancovat, už jsem ven prostě nemohla. Fyzička šla přirozeně do háje a upřímně spíš než se hýbat se pro mne stalo prioritou začít chodit ven a srovnat si hlavu.
Tak se nějak stalo, že jsem přibrala 35 kg … ona kombinace nulového pohybu s prášky není úplně nejlepší. Kdo jste bral třeba Zyprexu, tak po té se hodně přibírá. Navíc jsem si extra nehlídala jídlo. Než jsem poprvé došla do obchodu, tak mi nakupovala mamka jednou týdně ale i tak, prostě váha nebyla priorita.
Jakmile panika odezněla a já si trajdala po okolí, tak jsem si říkala, že teda teď to zkusím řešit a zkusila jsem epigenetiku. Přišla mi zajímavá, dělala to kamarádka, tak proč ne. Vystestovala mi vhodné potraviny a já změnila stravování, ale fakt od základů. Vydržela jsem asi měsíc jenže pak … nejen, že jsem jídlo nemohla už ani vidět, ale začala mi energie fakt nebezpečně narůstat! Jo zhubla jsem, kolena nebolela, ale věděla jsem, že tady je něco špatně! Potřebuji být uzemněná! Tak jsem se vrátila k původnímu stravování, jen pár drobností jsem upravila … tudy cesta asi nevede …
Nevzdala jsem se a před časem jsem nastoupila na obezitologii, jakože zkusím něco jiného … Tak jsem nastoupila a začala jsem vcelku dobře, tzn. první úkol byl – pořídit si krokoměr a začít si zapisovat, co za den sním a v jakých intervalech … Druhá návštěva už byla „horší“ … bylo mi řečeno, že chodím fakt málo, takže denně musím dát alespoň 5tis kroků. Moje stravování bylo taky samozřejmě špatně, takže jíst po třech hodinách s tím, že jídlo bude rozdělené na tři části – zelenina, bílkovina, sacharid …
 
Po měsíci jsem šla na kontrolu a i když jsem se snažila, tak jsem měla dvě kila nahoře, takže jsem musela obhajovat, proč mám o dvě kila víc … no konečná … Já fakt moc chtěla, ale prostě jsem nemohla. Nebylo to se mnou v souladu, šlo o extrém, do kterého se nutím a hladina stresu šla nahoru …
 
Přesto jsem chtěla změnu, ale ne krátkodobou … něco na co si zvyknu a budu to dělat přirozeně a budu se dokonce těšit …
Takže jsem zahodila krokoměr, ale řekla si, že denně vylezu ven. Bezcílné chození po okolí mě nebaví, proto jsem se rozhodla chodit do obchodů, i kdyby jen do večerky pro hořčici. Dalším krokem se pro mne stalo zařadit do svého jídelníčku více zeleniny, což je u mě trochu problém, protože vařenou zeleninu moc nemusím, tak aspoň tu syrovou. Každopádně mě nebavilo si připravovat saláty, takže jsem si pro ně chodila. Spojila jsem tedy procházku s nákupem salátu. To mi vydrželo celkem dlouho a stal se z toho zvyk, nicméně posledních pár dní jsem se hecla a skutečně si každý den ten salát připravím. 🙂
Co byl fakt mega pokrok bylo zjištění, že mi chutná brokolice a dýně. Třeba polévku z nich není tak těžké připravit. Začlenila jsem tedy i polévky – brokolicový krém, špenátový krém, dýňový krém, vývary … občas si zajdu na fazolovou nebo čočkovou polévku. Snídám pravidelně jogurt, protože mi chutná a necítím se po ránu tak nacpaná. Nejdřív to byly ovocné jogurty, oblíbila jsem si borůvkové, ale teď snídám klasické bílé bezlaktózové.
 
Opravdovou výzvou byl cukr do kávy a med do čaje. Po ránu si cukr dávám, odpoledne se snažím vynechat a koupila jsem si čaj se zázvorem a do něj med už nepotřebuji.
Už je to několik týdnů a stále si držím pravidelný pohyb v podobě procházek, čerstvé saláty, žitný chleba a omezila jsem cukr. Zvykla jsem si na to a baví mě to. Nevím jestli je to úplně „podle tabulek“, ale tím se netrápím. Potřebovala jsem zjistit, co na mě platí a jak vlastně mám se sebou pracovat. Takovou perličkou na tom všem je, že jsem přidala pravidelný večerní strečink a pár dalších drobností v péči o sebe, na které jsem pyšná … například:
  • pravidelně si mažu paty
  • nechodím spát s mokrou hlavou
  • pravidelně si čistím a mažu obličej

Mám v plánu hlavně vytrvat, ale i tak jsem na sebe pyšná, že hledám cesty, a že se mi podařilo něco změnit. 🙂

PS: Ráda bych zkusila tkáňovky, tak jsem zvědavá, co to udělá. 🙂

PS2: Krůček po krůčku, nechtít velké změny najednou. 🙂

Inspiruji svým příběhem. Prošla jsem si temnou nocí duše, ale nyní již kráčím po jiné cestě. Od zmatené dívenky s pěti diagnózami k odvážné a silné ženě podnikatelce - k mému příběhu tudy >>>Na svém blogu sdílím střípky ze svého života, své myšlenky a názory.
Komentáře