Cykličnost, běhání aneb, co je u mě zrovna aktuální

 

Začínám běhat

Vůbec nemám slinu psát. Na knihu jsem nesáhla přes měsíc. Ještě, že e-book je v prodeji, ale neprodává se tak, jak jsem doufala. Navíc jsem nachcípaná a to jsem nebyla přes rok nemocná. Nakazila jsem se od mamky, co u mě byla na návštěvě. Mám ucpaný nos a mírnou teplotu a to jsem zrovna začala běhat. Tedy spíš rychle chodit s občasným během, ale i tak jsem ráda, že jsem pro sebe začala něco dělat, už jsem se na sebe nemohla dívat. Přibrala jsem tak, že už to bylo neúnosné. Denně cvičím na orbitracku, teď tedy ne, to se snažím, co nejvíc odpočívat. Navíc mám menses a to vždy odpočívám a nepracuji. I v práci vědí, že když mám menstruaci, tak si dávám pohov.

 

Cykličnost a menstruace

Zajímám se o volnou menstruaci, houby, kalíšky a různé alternativní potřeby. Je super, že v dnešní době existují a žena se může naladit na svou cykličnost a podle toho fungovat. Líbí se mi, že jsou mezi námi i muži, co vnímají cykličnost u své partnerky a jsou ohleduplní a naladění. Také je mi sympatické, že podle cykličnosti ženy jede i celá rodina a děti vnímají, kdy je maminka bez energie a kdy naopak má energie na rozdávání a že se o tom otevřeně hovoří.

Když neberu hormonální antikoncepci a že jsem ji celé roky brala, mohu se víc naladit na svůj vnitřní svět a to jak funguji. Brala jsem od 14-ti let pilulky na bolestivou menstruaci a pak jsem dostala nehormonální tělísko, které hubilo spermie. Ale to jsem vždy během ovulace špinila a když jsem se dostala do mánie, tak jsem najednou silně krvácela, že bylo nutné jej vyjmout. Moje tělo prostě usoudilo, že cizí těleso v sobě nechce a snažilo se ho vypudit.

Přihlásila jsem se také do online kurzu sebelásky a chodím na alternativní terapie. Přišla jsem na to, že mám velmi nízké sebevědomí, kvůli své váze a že bych na tom měla zapracovat. Všechno se vším souvisí a ač se snažím mít se ráda, tak jsou oblasti, kde mi to prostě nejde. Ty terapie jsou něco mezi klasickou terapií a regresní terapií, na kterou jsem dřív chodila. Ležím, mám zavřené oči a pracuji s obrazy a myšlenkami. Baví mě to a řekla bych, že mě to posouvá.

Tramvaj už není strašák

Mánie, ani deprese se stále nekoná. Nemám ani smíšené epizody, nemám prostě žádné epizody a neustále snižuji prášky. I když můj psychiatr nevypadá, že mi je bude chtít zrušit, já bych je ráda do pár let odbourala a žila bez nich, pokud budu neustále v pořádku. Myslím, že léčba se dá zahájit kdykoliv, když budu chodit na pravidelné kontroly a budu pod dohledem, ale jinak nevidím důvod proč léky brát, když na sobě pracuji a nemám výkyvy. Navíc jsou tu ještě homeopatika.

Také jsem se zlepšila pokud jde o tramvaje, zkouším jezdit sama a zvládám to bez paniky. I to běhání je bez paniky a úzkosti mívám jen občas a na to beru bachovky, protože jsem zrušila xanax. Plánuji začít chodit plavat a hrát badminton, což bude sranda, protože jsem od přírody líná, ale moje touha zhubnout je silnější. Mám po břiše strie a styděla bych se vlézt i s chlapem do postele, protože bych se necítila přitažlivá. Vždy jsem měla kila navíc, ale cítila jsem se sexy, teď se tak necítím a moc mi to chybí. Tak snad až něco shodím, budu se tak opět cítit.

Ráda inspiruji svým příběhem. Prošla jsem léčebnou a rozumím pocitům lidí s psychickým onemocněním. Díky své zkušenosti pomáhám lidem pochopit toto téma, které je v naší společnosti stále tabu. Otvírám oči lidem, kteří si myslí, že jsme blázni na okraji společnosti, pomáhám stejně nemocným být silnější a bojovat každý den. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Přečtěte si ukázku z knihy. Jedná se o kapitolu s názvem „Bohnice, pavilon 27“. Toto místo se nazývá také Neklid. Je ke stažení zcela zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie