Dívka, která vstala z popela

Nevím, kdo jsem a kam směřuji

Když jsem psala článek „Nepopsaná deska“, netušila jsem, co je přede mnou, za mnou, nebo, co se mi to vlastně stalo.  Bylo to těsně po tom, co jsem se dostala z Bohnic, kam mě zavřeli kvůli silné mánii a psychóze. Byla jsem vymazaná, čistá, nová a zmatená. Pořád jsem přemýšlela, jestli jsem to stále já, nebo někdo jiný. Nepoznávala jsem sebe, ani svět kolem sebe. Cítila jsem se jako malé baby, které se poprvé postavilo na nohy a začalo poznávat své okolí. Nastoupila panika a úzkosti, protože mě vše začalo děsit. Vše bylo šedivé, divné a hlavně úplně nové. Pocity derealizace následovaly a já se cítila, jako v Matrixu. Byla jsem probuzená mezi spícími.

 

Vstala jsem z popela, jako fénix

Proto jsem začala vše poznávat, znovu a znovu. Otrkávala jsem se a učila se, jak nejlépe jsem dovedla. Vracela jsem se zpět do života, který najednou hrál barvami. Já byla mnohem silnější, statečnější, odhodlanější. Byla jsem jiná. Ta změna ve mně, která proběhla, mi úplně změnila život. Něco se ve mně rozpadlo a to moje ego. Staré vzorce chování se zbortily a já se znovu narodila. Jako fénix jsem vstala z popela a můj život nabral úplně jiný rozměr.

Znovu se nadechnout

Ten pocit je neuvěřitelný, veškeré jistoty jsou fuč, prostě zmizí. Zůstane jen pocit, že vše je jak má být a vše bude v pořádku. Nenávist, zlost, vztek vystřídá láska, empatie, tolerance, soucit a klid. Člověk jen je, tady a teď. Je vědomý a probuzený. Nesoudí, nehodnotí, nechává vše plynout. Vnímá, že každý má svou unikátní cestu a tu respektuje.

Uvědomuji si, že jsem se vydala na místo, kam mne mnoho lidí nemůže následovat a jsem s tím smířená. Vracím se domů, ke svému středu, ke své pravé podstatě a to není pro každého.

Nejsem dokonalá, mám stále své berličky, které mi pomáhají si na tento svět znovu zvyknout a zatím nejsem připravená se jich vzdát. Nicméně mám spoustu času na to je odhodit a jen být. Stále se považuji za panikářku a jsou situace, kdy jsem v křeči, ale dost se to zlepšuje a když jsem sama doma, tak jsem v klidu. 🙂 Deprese jsou za mnou, hraniční porucha je za mnou, bipolární se necítím, naopak se cítím zdravá a silná.

Sice není snadné tím projít a transformační krize, kterou jsem musela zvládnout já byla hodně náročná, ale ten výsledek za to stojí.

Vším čím jsem si prošla, léčebnou, několika poruchami, sebepoškozováním, závislostí … to vše si můžete přečíst v mé nové knize Cesta z temnoty mojí duše.

Ráda inspiruji svým příběhem. Prošla jsem léčebnou a rozumím pocitům lidí s psychickým onemocněním. Díky své zkušenosti pomáhám lidem pochopit toto téma, které je v naší společnosti stále tabu. Otvírám oči lidem, kteří si myslí, že jsme blázni na okraji společnosti, pomáhám stejně nemocným být silnější a bojovat každý den. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Přečtěte si ukázku z knihy. Jedná se o kapitolu s názvem „Bohnice, pavilon 27“. Toto místo se nazývá také Neklid. Je ke stažení zcela zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie