Je to přesně rok, co mě pustili z Bohnic 1. část

Moje první výročí

Slavila jsem první výročí. Přesně 1.3. mě pustili z Bohnic, z nejodpornějšího místa, co znám. Strávila jsem měsíc na neklidu a měsíc na terapeutickém oddělení … a co že je to ten neklid?? Místo kam se nechcete nikdy dostat. Zdrogují vás a pak se z toho snažíte vylízat a když to není dostatečně rychle, tak vás pošlou na elektrošoky, kterým jsem se naštěstí vyhnula, i když jsem se nezotavovala, jak si oni představovali.

Když mě hospitalizovali, tak jsem byla v těžké mánii a psychóze. Doslova jsem bláznila, měla psychospirituální zážitky, s každým jsem si chtěla pročistit vztahy a pustila svoje strachy. Díky tomu jsem šíleně zhubla, hlavně na břiše, protože jsem se již nepotřebovala dál obalovat obavami a nic mě netížilo.

Bavilo mě tančit, i třeba na veřejných místech, pořád jsem měla potřebu se hýbat a něco vyvádět, měla jsem velmi kreativní sklony.

 

Neklid, místo, kam se nechcete dostat

A pak mě zavřeli.

Bohužel jsem nevěděla, že se něco děje, bylo to poprvé a také poprvé pro mé okolí, proto to zašlo tak daleko a já skončila na neklidu, kde mě okamžitě napíchali injekcemi a já konečně usnula a zklidnila se. Občas jsem se vzbudila, a to když jsem potřebovala na záchod a pak jsem jen spala. Mám dost okna, takže nevím, co jsem prováděla, ale v mojí zprávě je uváděno, že jsem upadla do hypománie.

Jednou, když  za mnou přišla mamka a já se dožadovala hudby, pustila jsem si mp3 na jejím mobilu a okamžitě přišla sestra a zakázala to, že mě hudba může vrátit zpátky a tak jsme poslouchaly hudbu v jídelně na televizi, to paradoxně nikomu nevadilo. Pořád nám něco zakazovali, nesměla jsem mít ani pastelky a kreslit si. Když mi je povolili, musely být na sesterně, kde mi je počitali, stejně jako nože po jídle.

Spolupacientka chtěla vypít šampón, takže jsme byly nebezpečné sami sobě. Na klučičím oddělení pro změnu jeden kluk rozmlátil židli a čekalo ho dost stehů. Byl trumpetista a bez nástroje to pro něj bylo peklo. Ještě větší depky měl, když mu trumpetu povolili a on kvůli stehům nemohl hrát.

Každý večer jsme se společně sprchovaly v ledové vodě, což pro mě bylo utrpení. Do takové skříně zavírali naši veškerou kosmetiku, hřebeny, šampóny, kondicionéry a po sprše jsme je vždy musely všechny odevzdat.

Došlo mi, jak se odtamtud dostanu

Byl naučený postup, jak se dostat na lepší místo a pokud jste jím neprošly, tak vás nikam nepustili. Když jsem konečně opustila samotku, tak jsem byla na pokoji se dvěma ženskejma. Na noc nás zamykali a nepouštěli ven, ani když jsme chtěli na záchod, proto jsme čuraly na prostěradla. A to jsme byly na kamerách a v pokoji přímo před sesternou. Žadonily jsme a prosily a oni sledovali seriály a na nás kašlali a smáli se nám.

Měla jsem i handicapovanou spolupacientku na vozíku, která v noci stále rušila a mluvila a jednou mě napadla. Mám od ní jizvy na předloktí.

Když mě konečně přeložili na pokoj, kde mě nezamykali a já mohla na záchod, kdy jsem chtěla, byla jsem šťastná. Sice jsem měla povoleno vypít jen litr vody, protože jinak to ředilo léky, ale i tak jsem stejně neposlechla. Měla jsem pořád hroznou žízeň.

Dost mě štvala moje doktorka, která do mě stále hučela, že mám bipolární poruchu a co smím a nesmím. Nevěřila jsem jí, podle toho, co jsem prožila mi to na bipolárku nesedělo, ale byla jsem ochotná na její hru přistoupit, protože mi došlo, že jinak se na terapeutické oddělení nedostanu a já už nechtěla být dále na neklidu. Proto jsem spolupracovala spíše formálně, jak se píše v mojí zprávě.

Konečně nastal den D, kdy mě měli přeložit a já se moc těšila …

O terapeutickém oddělení a mém odchodu z léčebny v pokračování …

Ráda inspiruji svým příběhem. Prošla jsem léčebnou a rozumím pocitům lidí s psychickým onemocněním. Díky své zkušenosti pomáhám lidem pochopit toto téma, které je v naší společnosti stále tabu. Otvírám oči lidem, kteří si myslí, že jsme blázni na okraji společnosti, pomáhám stejně nemocným být silnější a bojovat každý den. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Přečtěte si ukázku z knihy. Jedná se o kapitolu s názvem „Bohnice, pavilon 27“. Toto místo se nazývá také Neklid. Je ke stažení zcela zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie