Když má panikář e-shop

Můj návrat do práce

Před měsícem jsem se mohla konečně vrátit do práce. Jsem ráda, že mám místo, kam jsem se mohla vrátit, když mi nevyšlo prodloužení nemocenské. Vyšel mi, ale invalidní důchod. Mám 1. stupeň.

Svůj e-shop jsem založila před 4 lety k již existující firmě, kterou založil můj táta v roce 1993. Proto se můžeme chlubit více něž 20ti letou zkušeností v oboru.

Já sama dělám online marketing a sociální sítě, což mě moc baví. Je to velmi kreativní práce a samozřejmě nejvíc nápadů a vylepšení jsem měla v mánii, nebo když jsem byla zhulená. Tráva mi otevírala úplně nový svět a mě se díky tomu líp pracovalo. Teď jedu sama na sebe a musím si vystačit jen se svým talentem.

Krůček po krůčku

Když jsem s e-shopem začínala tak mi to pomohlo s depresemi. Zvýšilo se mi sebevědomí a měla jsem v životě něco co mě mohlo naplňovat a hodně bavit. Dřív jsem si myslela, že prostě musím mít práci, i kdyby mě nebavila tak tam musím chodit a to je jediný způsob, jak se v životě uživit. Tato myšlenka mě velmi srážela a byla důvodem, proč se mi do práce nikdy nechtělo.

Jednou jsem měla jít na místo finanční poradkyně. Nejdřív jsem byla nadšená, že mě chtějí a cítila jsem se skvěle. Čím častěji jsem tam chodila, tím víc mi docházelo, že to nebude pro mě a začaly první úzkosti a panika. Jen z pocitu, že půjdu na další školení jsem běhala na malou, měla jsem průjem a chtělo se mi zvracet. Nakonec jsem sebrala odvahu a šla jim říct, že končím. Moc nadšení nebyli, ale byl to správný krok.

Můj splněný sen

E-shop mi dal něco po čem jsem v životě vždy toužila a přitom nevěděla, že toho mohu dosáhnout. Kdybych se chtěla sbalit a jet do zahraničí, tak jen vezmu noťas a mohu pracovat. Jsem pánem svého času a jsem svobodná. Úzkosti mi to však nedovolují a tak zůstávám doma a pracuji ze svého bytu. V budoucnu plánuji pracovat i z kaváren, ale zatím na to nejsem připravená.

Samozřejmě bych to nedala bez svého týmu, kterým je moje rodina. Jsou to lidé, kterým můžu věřit, což je v byznysu velmi důležité. Každý máme svůj díl práce, aby nám to fungovalo. Máma vyřizuje objednávky a komunikuje se zákazníky. Brácha dělá účetnictví, logistiku a ještě se věnuje masážím a táta vybírá zboží, komunikuje s dodavateli a hlídá firemní rozpočet.

Tím, že máme i prodejnu, tak se všichni věnují i dennímu chodu prodejny a jsou v každodenním kontaktu se zákazníky. Já bydlím v Praze a jsem od nich svým způsobem odříznutá a jedu si to svoje.

Tento způsob práce mi vyhovuje a neplánuji se přestěhovat zpět za svojí rodinou. Potřebuji být samostatná a jít vlastní cestou, možná proto i ten e-book a kniha. Na své rodné město nemám dobré vzpomínky a v Praze se mi lépe funguje. Vlastně mi vyhovuje i ta anonymita velkého města, když trénuji chození ven a procházky po okolí.

Přijde mi, že se to každým dnem zlepšuje. Ataku jsem neměla od května, pokračuji v osmělování a panika postupně ustupuje a nevrací se.

Nevěřím těm nálepkám, co mi doktoři dali. Netvrdím, že jsem zdravá, ale necítím se nemocná. Je mi fajn, jsem šťastná a věřím, že to bude jen lepší a lepší.

Ráda inspiruji svým příběhem. Prošla jsem léčebnou a rozumím pocitům lidí s psychickým onemocněním. Díky své zkušenosti pomáhám lidem pochopit toto téma, které je v naší společnosti stále tabu. Otvírám oči lidem, kteří si myslí, že jsme blázni na okraji společnosti, pomáhám stejně nemocným být silnější a bojovat každý den. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Přečtěte si ukázku z knihy. Jedná se o kapitolu s názvem „Bohnice, pavilon 27“. Toto místo se nazývá také Neklid. Je ke stažení zcela zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie