Nelehký to život bapíka

Nový muž na obzoru

Obvykle na blogu píšu hlavně o sobě, ale tento článek bude spíš o jednom muži, který mi vplul do života. Má bipolární poruchu, kterou však nijak neléčí. Takže nechodí na terapie, nebere léky, ani ho nikdy nehospitalizovali. Za svůj život měl několik mánií a několik depresí, chtěl se zastřelit pistolí, nebo skočit z balkónu. Naštěstí ho vždy něco zadrželo. Poslední dobou to však nezvládá a je jako na houpačce, má bláznivé nápady, a aby někam neskočil, tak si v noci svazuje nohy.

Teď měl dokonce požadavek, že kdyby to nezvládl, ať mu zavolám pomoc, což mě postavilo do velice nepříjemné situace a připomnělo mi to chvíle, kdy takové rozhodnutí museli udělat moji rodiče a uvědomila jsem si, jak to pro ně muselo být těžké. Nikomu nepřeji, aby se v takové situaci někdy ocitl, a pak s tím musel žít. Kdyby to bylo totiž na mně, tak bych tu pomoc už zavolala.

Nakonec šlo ego stranou a rozhodl se pomoc vyhledat, hledá si terapii, zvažuje léky a nejspíš i léčebnu, což je veliký pokrok a skok do neznáma. Nicméně je to nutnost, nebo se jednou omylem zabije.

Je to velice náročné

Pro mne je to velice náročné, na jednu stranu chci být oporou, na druhou stranu mě to strašně vyčerpává. Neustále ty černé myšlenky poslouchat, stále dokola nové a nové šílenosti. Když mluví, tak je mu lépe, když zmlkne, tak mu ty myšlenky stále naskakují. Chtěla bych alespoň chvíli klidu. Tak hledám nějaký balance v téhle nové situaci. Na jedné straně mi na něm velice záleží, na druhé straně se z toho brzy zblázním.

On ke mně chová silné city, které se vlivem nemoci ještě zesilují. Já si nejsem jistá, co cítím, ale vím, že pokud nebude alespoň trošku stabilní, tak mě stáhne dolů, a to nechci. Jsem unavená a nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Naštěstí mám v životě dost pozitivních lidí a podnětů, abych to celé ustála. Chvilka spánku, nebo příjemná vana s pěnou a jsem opět jako nová a zregenerovaná.

Cítím, že je to celé výzva, jak se k tomu postavím a jestli najdu svůj střed. Budu se i nadále snažit býti oporou, ale nepřekročím své hranice a když to na mě bude moc, tak se zastavím, poodstoupím a dám si prostě pauzu. Budu malovat, nebo pracovat a nechám mozek a tělo si odpočinout. Teď mám zakázku na 88 náramků, tak budu prostě dělat náramky, což je skvělý relax.

Jsem šťastná, že jsem zaléčená a nemám sama tyhle výkyvy, protože je to skutečně velice náročné. Jsem také ráda, že se z toho můžu vypsat, proto i vznikla moje knížka Cesta z temnoty mojí duše, abych se vypsala ze všech těch pocitů a nějak uzavřela svou minulost. Samozřejmě to nebylo lehké a pobrečela jsem si, ale bylo to pro mne řešení a jsem ráda, že jsem vytrvala a dopadlo to dobře. Jsem teď mnohem silnější než dřív a věřím, že i tato zkušenost mě posílí.

Tagy:
Ráda inspiruji svým příběhem. Prošla jsem léčebnou a rozumím pocitům lidí s psychickým onemocněním. Díky své zkušenosti pomáhám lidem pochopit toto téma, které je v naší společnosti stále tabu. Otvírám oči lidem, kteří si myslí, že jsme blázni na okraji společnosti, pomáhám stejně nemocným být silnější a bojovat každý den. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Přečtěte si ukázku z knihy. Jedná se o kapitolu s názvem „Bohnice, pavilon 27“. Toto místo se nazývá také Neklid. Je ke stažení zcela zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie