Nelehký to život bapíka

Neustálý strach

V Bohnicích byla silná masáž na téma: “ berte léky, nebo skončíte špatně“ a já si to samozřejmě velice dobře pamatuji. Proto jsem je také ještě nevysadila. Také nás krmili historkami o tom, že do 3 týdnů až tří měsíců se spousta pacientů vrátí. Já jen tiše doufala, že nebudu mezi nimi.

Jsou to dva roky a pořád se hrozně bojím ty léky vysadit. Psychiatr sice souhlasil, že budeme snižovat a vysadíme, ale že to bude ještě trvat. Já si pro sebe řekla, že tomu dám pět let a když budu bez výkyvů, tak vysadím.

Zhoršila se mi motorika

Když mě propouštěli, tak jsem sotva hýbala rukama. Pamatuji si, že když jsem si myla vlasy, tak jsem sotva zmáčkla lahvičku se šampónem. Při chůzi jsem pak nepřirozeně držela ruce u těla a nehýbala s nimi do rytmu chůze. Dost mě to trápilo, ale postupným snižováním léků se to rapidně zlepšilo.

Teď pro změnu pořád ohýbám prsty a je mi příjemnější je mít ohnuté, než narovnané. Nelíbí se mi to a začala jsem brát magnézium, aby se to srovnalo. Doktor mi opět snížil léky, tak snad v kombinaci s magnéziem i toto odezní. Pokud ne, tak navštívím neurologa a budeme to nějak řešit.

Jinak jsem šťastná, že jsem zaléčená a nemám výkyvy nálad. Jsem také ráda, že se z toho můžu vypsat, proto i vznikla moje knížka Cesta z temnoty mojí duše, abych se vypsala ze všech těch pocitů. Samozřejmě to nebylo lehké a pobrečela jsem si, ale bylo to pro mne řešení a jsem ráda, že jsem vytrvala a dopadlo to dobře. Jsem teď mnohem silnější než dřív.

Bipolárka mě vážně změnila, stejně jako panika nebo agora. Vlastně každá z těch diagnóz na mě měla vliv a já se měnila a měnila a teď jsem jaká jsem. Udělalo to ze mě lepšího člověka. Snažím se všemožně dávat naději ostatním lidem, protože diagnóza ještě není rozsudkem smrti. Vzala jsem si z toho ponaučení a i když zápolím se strachem, tak na tom pracuji a doufám, že budu i nadále stabilní a hlavně šťastná.

Tagy:
Ráda inspiruji svým příběhem. Prošla jsem léčebnou a rozumím pocitům lidí s psychickým onemocněním. Díky své zkušenosti pomáhám lidem pochopit toto téma, které je v naší společnosti stále tabu. Otvírám oči lidem, kteří si myslí, že jsme blázni na okraji společnosti, pomáhám stejně nemocným být silnější a bojovat každý den. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Přečtěte si ukázku z knihy. Jedná se o kapitolu s názvem „Bohnice, pavilon 27“. Toto místo se nazývá také Neklid. Je ke stažení zcela zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie