Plním si své sny, aneb nenechám se srazit na kolena

Jak už jsem avízovala, chystala jsem novou kolekci triček, kterou jsem dokonce před pár dny začala prodávat na našem e-shopu … Můžete mrknout, odkaz je ZDE

Nicméně se našel někdo, kdo mi řekl, že s tím nadšením a plány to trochu přeháním. Ve zkratce, že se mi daří až moc a mne to velmi mrzelo. Také mne to velmi zaskočilo, protože jsem takovou reakci nečekala. Donutilo mne to se zamyslet, jestli je vše skutečně v pořádku a jestli mám jen radost ze života. Jaký myslíte, že byl závěr? No … ptala jsem se nejdřív všude možně, i jsem si trošku víc postěžovala, ale utvrdilo mne to v tom, že kráčím správně a že si jen plním své sny.

Je to jen závist?

Vždy se objeví někdo, kdo vám tu radost nebude přát. Důvodů může být několik … strach, závist, špatná zkušenost, nespokojenost s vlastním životem atd … Je jen na nás jestli se tím necháme ovlivnit. Já také nejsem z kamene a obzvlášť, když to nečekám tak mne to zasáhne. Každopádně věřím, že to nejlepší, co mohu v té chvíli udělat je, že dám průchod svým emocím … Třeba si i popláču, zalezu si do postele a udělám si čaj, nebudu s nikým mluvit a jen si to prožiju.

Myslím, že jsem toho zažila už fakt hodně a nějaká kritika mne jen tak nepoloží. Tím, že jsem celkem vidět, ať už prostřednictvím webu, e-shopu, knihy, e-booku, Facebooku, Instáče, atd … tak musím počítat s tím, že se i nějaký ten hater najde.

Já skutečně pevně věřím, že jdu dobře a že toho ještě spoustu vytvořím. Moje víra, moje naděje a moje touha jsou hnacím motorem, který mi hold vykouzlí úsměv na tváři. Nemusím se za to přece stydět, nebo ano?

Když jsem psala svou knihu, věděla jsem, že na ní jednou bude moje jméno a ne pseudonym. Na své firemní stránce na FB mám svoji fotku. Uvědomovala jsem si, že když touto cestou jednou půjdu, tak to „o mně budou všichni vědět“. I když si do života přitahuji jen skvělé lidí, tak jsou místa, kde se nevyhnu „dobře míněným radám“. Není to o tom, že bych nesnesla konstruktivní kritiku. Třeba v podnikání se velmi ráda něčemu přiučím, nebo si nechám poradit, od lidí, kteří ví víc než já. Nicméně rady typu „neraduj se, stejně se to pokazí“, jako sorry, ale to si fakt k srdci nevezmu.

Jsem, kdo jsem …

Před pár dny, jsem udělala další krok kupředu, kdy jsem na e-shopu zveřejnila svoji kolekci a nabídla balíček knihy a trička. Proč je to tak velký krok? Občas jsem se vyhýbala tomu, aby si cizí lidé spojovali e-shop s někým, jako já. Přátelé a kamarádi to vědí, ale cizí lidé? Co když kvůli tomu u nás nenakoupí? Co na to řeknou, že e-shop založil někdo jako já? Odpovědí na tyto otázky jsem se bála. Jednou jsem kvůli tomu přišla o zakázku, tak proč riskovat znovu. Myslím, že jsem zase o fous dál, a že jsem naopak pyšná na to, že i přes duševní onemocnění jsem to dotáhla tam, kam jsem to dotáhla. Měla bych být na sebe hrdá. Někdy se to nepovede ani „zdravým“ lidem.

Je pomalu čas odhodit všechny své strachy a pustit se do akce. Nebo spíš pokračovat, protože před pár dny jsem se do akce už pustila. Jsem taková jaká jsem a od haterů se na kolena srazit nenechám!

Ráda inspiruji svým příběhem. Prošla jsem léčebnou a rozumím pocitům lidí s psychickým onemocněním. Díky své zkušenosti pomáhám lidem pochopit toto téma, které je v naší společnosti stále tabu. Otvírám oči lidem, kteří si myslí, že jsme blázni na okraji společnosti, pomáhám stejně nemocným být silnější a bojovat každý den. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Přečtěte si ukázku z knihy. Jedná se o kapitolu s názvem „Bohnice, pavilon 27“. Toto místo se nazývá také Neklid. Je ke stažení zcela zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie