Samolepky

Diagnóza je jako samolepka

Hraniční porucha, bipolární porucha, schizoafektivní porucha, mánie, psychóza, panika, sociální fóbie … cože co to je ? Zní to, jako sbírání samolepek, které vás mají definovat. Co když ale nechcete, aby vás něco definovalo, co když to jste jen vy. Opravdu jen sbírám bobříky, nebo to jsem já. Podle doktorů mám všechno a nebo sem tam jen něco, asi podle toho jestli je zrovna jaro nebo měsíc v úplňku. Já si přijdu normální, jen mám občas trošku strach. Strach z lidí, strach vyjít ven, strach z průběhu celého dne a oni tomu říkají nějak.

Ta pojmenování znějí noblesně, ale zároveň strašlivě, když víte co je co. Ano opravdu jsem dle definic prošla vším a co je nejhorší ? Noooo … já se považuji za hraničáře, ne protože by se mi líbil, ale protože jsem si skutečna prošla tím, co každý pravý hraničář má. Od sexuální rozpolcenosti, přes ubližování si, černobílé vidění a mantinelovou reaktivitu. Schizoafektivní jsem byla snad pouze měsíc a to pro změnu během Vánoc, kdy jsem se cítila tak sebejistá, že snad zvládnu cokoliv a vše mi rychle šlo. Panikář jsem, když je venku krásně a já bych měla vyjít ven …

Takže je to tedy podle roční doby ? Sakriš co s tím ? Nechci samolepku, chci to být zase jen já. Se všemi chybami, pár kily navíc i s těmi přešlapy v práci. Jak to ale udělám ? A jde to vůbec ? Zbavit se samolepek a být normální ? A co je vlastně normální ? Když si tančím na veřejnosti už mám na čele velké MÁNIE … když pláču DEPRESE … když jsem líná jít ven ÚZKOST … Když maluji, hned se jedná o arteterapii a když chci navrhovat šaty jsem jasný BLÁZEN … Co tedy jsem ? Kdo tedy jsem ? Jsem to přece jen já.

Jsem inteligentní, jsem sebevědomá, jsem tolerantní, jsem také vtipná, ale nejsou to jen další nálepky ? Musím se dále definovat a být nějaká ? Už nechci na sebe nic víc lepit a být jen svá.

Tagy:
Ráda inspiruji svým příběhem. Prošla jsem léčebnou a rozumím pocitům lidí s psychickým onemocněním. Díky své zkušenosti pomáhám lidem pochopit toto téma, které je v naší společnosti stále tabu. Otvírám oči lidem, kteří si myslí, že jsme blázni na okraji společnosti, pomáhám stejně nemocným být silnější a bojovat každý den. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Přečtěte si ukázku z knihy. Jedná se o kapitolu s názvem „Bohnice, pavilon 27“. Toto místo se nazývá také Neklid. Je ke stažení zcela zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie