Srpen, měsíc pokroků

Jak začal měsíc srpen

Na začátku měsíce jsem měla hotovou korekturu rukopisu, takže jsem dělala jen drobné úpravy. Velice mile mě překvapilo, že se to stihlo za měsíc a já mohla rukopis konečně poslat grafičce. Bylo potřeba vše ještě několikrát přečíst a vychytat drobnosti, ale já byla už tak zblblá, z toho čtení, že jsem opravovala, co jsem předtím schválila. 🙂

V období veder jsem se uchýlila k nouzovému řešení a jela jsem na 4 dny k babičce na chatu. Čekala jsem, že budu ve stresu a že na mě bude babi s dědou moc. K tomu ta změna prostředí, ale zvládla jsem to. Jeli jsme se dokonce koupat k nedalekému rybníku, ale jinak jsme byli převážně na chatě. Babi navíc slavila narozeniny, tak se sešla celá rodina a měli jsme menší oslavu, na kterou mi přivezli i mého pejska, který je jinak v Ústí.

Byla stále velká vedra a tak jsem se několikrát vypravila k tetě na chatu. Má ji poblíž Roudnice nad Labem a já to měla celkem blízko. Táta byl zrovna v Praze na fotbalovém kempu a tak jsme vyráželi společně, kdykoliv to jen šlo. Bylo potřeba si odpočinout a udělat fotky na web. Tak jsem jednou vzala kufr s oblečením a mamka, která za námi také jezdila mi mohla nafotit celkem pěkné snímky. Teď je můžete vidět právě na mém webu.

Cestu na chatu jsem zvládala v pohodě, přece jen byla to slabá půl hodinka a vidina řeky, ve které se pak budu koupat byla skutečně motivační. Občas jsme tam i přespali a brzy ráno se pak vraceli do Prahy, nebo jsem tam zůstala sama a mohla si užívat nerušenou samotu. I když jsem se těšila zpět do svého bytečku, to vedro mě vždy vrátilo do reality a na chatě bylo príma.

Doma jsem se příliš neohřála 🙂 a už se jelo na dovolenou do Orlických hor. S partou asi 15ti lidí, které jsem velmi dobře znala.

Užívám si na dovolenou

První a jediná dovolená za celý rok. Brala jsem si sebou sice notebook a občas jsem pracovala, ale jinak jsem se snažila relaxovat. Jeli jsme na neznámé místo, málokdy jezdíme na stejné místo 2x po sobě, to by muselo být něco extra, abychom jeli. Parta takhle vyráží každý rok, ale já se poprvé zúčastnila loni, kdy jsem byla po léčebně a moc jsem si to neužila. Letos to bylo jiné.

Chata byla naprosto luxusní a skvěle vybavená. Všechno bylo nové a čisté. Měli jsme krásné sezení venku, bazén, trampolínu, hřiště na hraní. Uvnitř fotbálek, prostornou kuchyň, společenskou místnost a krásně zařízené pokoje včetně televize.

Každý den jsme něco podnikali. Jezdili jsme do přírody, do města. Vždy proběhla nějaká procházka, kávička a pak obídek. Zjistila jsem, jak vůbec nezvládám tůry. Hned první den po výletu na rozhlednu jsem měla puchýře na patách a hrozně bolavé nohy. Měla jsem navíc blbé boty a špatně se mi šlo. Když jsem viděla krpál, který jsme měli vyšlápnout, se slzami v očích jsem se otočila a šla raději domů k bazénu. Ve městě se mi vůbec nedělalo zle, i když tam bylo dost lidí. Vlastně po celou dobu dovolené jsem neměla sebemenší paniku. Byla jsem na sebe pyšná. Zvládla jsem i cestu, která trvala skoro 3 hodiny tam i zpět a vše bylo v pořádku.

Jsem zpět doma

Jakmile jsem se vrátila domů, potřebovala jsem čas na zotavenou. I když dovolená byla super, potřebovala jsem být zase sama a hlavně si zvyknout na to, že jsem sama. Od začátku měsíce jsem pořád někde trajdala a nebyla jsem moc doma, tak jsem se na byteček vážně už moc těšila. Po pár dnech mě vytáhla kamarádka Hanička do kina. Jak mě bylo od rána zle. Stažený krk, pocit na omdlení, brnění prstů. Prostě klasická panika. Hanka přijela ke mně dřív, abych se uklidnila, než jsme šly do kina. Chtěly jsme jít do centra do Slovanského domu a já měla po roce a půl jet opět do centra. Tam bylo lidu, připadala jsem si jako mimozemšťan. Fakt zvláštní pocit. Nakonec jsme tam zdárně dorazily a užily si film Mamma Mia – Here we go again.

Byla jsem Hance moc vděčná, že pro mne byla takovou oporou, a že jsem zvládla tak velký pokrok, ale dost mě zničilo, že jsem nedokázala cítit tu radost. Přičítám to stabilizátorům, ale chci to ještě probrat s terapeutkou, kterou mám na konci měsíce. Mám k ní jet poprvé sama autobusem, tak mi držte palce. 🙂

PS: Rok a půl necykluji …. slavííííím … 🙂

Ráda inspiruji svým příběhem. Prošla jsem léčebnou a rozumím pocitům lidí s psychickým onemocněním. Díky své zkušenosti pomáhám lidem pochopit toto téma, které je v naší společnosti stále tabu. Otvírám oči lidem, kteří si myslí, že jsme blázni na okraji společnosti, pomáhám stejně nemocným být silnější a bojovat každý den. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Přečtěte si ukázku z knihy. Jedná se o kapitolu s názvem „Bohnice, pavilon 27“. Toto místo se nazývá také Neklid. Je ke stažení zcela zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie