Stacionář

Stacionář v Klecanech

Volali mi ze stacionáře v Klecanech. Mám za 14 dní přijít na předvyšetření a za měsíc bych měla nastoupit. Bude se jednat o denní dojíždění a práci na sobě. Doufám, že mi pomůžou s tou úzkostí a panikou, i když je možné, že mi to způsobují léky. Příští týden mám termín u psychiatra, tak to s ním chci probrat. Celou mojí léčbu a také od něj potřebuji doporučení do toho stacionáře. Z toho co jsem četla na stránkách, tak by nás tam mělo docházet devět a měli bychom ve skupinách spolupracovat i s lidmi, co tam jsou hospitalizováni. Bude se jednat o KBT – kognitivně-behaviorální přístup a budou tam i pohybové terapie a arteterapie. Arteterapie jsem absolvovala už v Bohnicích, takže si zase něco namaluji a snad tentokrát splním zadání.

Současně teď chodím na psychoanalýzu a tu budu muset ukončit nebo přerušit. Kdybych chodila na obojí, tak bych to nestíhala a navíc by to bylo kontraproduktivní. Nějak mi ta analýza nesedla. Nevím jestli je to tím, že je to minimálně na rok a člověk nevidí tak rychlý progres, nebo tím, že nevím co tam mám povídat. Po pondělním sezení jsem vymluvená a na tom středečním už nemám co vyprávět. Navíc mě minule namíchl, když mi řekl, že jsem závislá na rodině. No teď asi jsem když si sama ani nenakoupím, jinak jsem velmi samostatná a on do mě pořád ryl, že tím že s nimi pracuji jsem pořád závislá … To si mám jako hledat novou práci, když tuhle mám ráda ? Jen abych nepracovala s rodinou, se kterou mi to funguje ?

Asi se nesetkává s lidmi, kde si v rodině pomáhají … což je škoda … ale nevím proč bych to měla odnášet já. Já se závislá necítím, i když teď zrovna jsem. Ale vnímám to jako něco dočasného, protože teď si nenakoupím. Když si budu volat rohlik.cz tak budu závislá na nich, protože do toho krámu prostě nedojdu. Co na tom, že mi nákup udělají rodiče. Je to pohodlnější a příjemnější a nic nezdravého na tom nevidím.

Ráda inspiruji svým příběhem. Prošla jsem léčebnou a rozumím pocitům lidí s psychickým onemocněním. Díky své zkušenosti pomáhám lidem pochopit toto téma, které je v naší společnosti stále tabu. Otvírám oči lidem, kteří si myslí, že jsme blázni na okraji společnosti, pomáhám stejně nemocným být silnější a bojovat každý den. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Přečtěte si ukázku z knihy. Jedná se o kapitolu s názvem „Bohnice, pavilon 27“. Toto místo se nazývá také Neklid. Je ke stažení zcela zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie