Vydala jsem knihu

Psaní psaní psaní

Začala jsem psát začátkem roku 2018. Pracovní název byl VLmystory, stejně jako název mé staré stránky. Nevěřila jsem, že tak velký projekt dokončím, ale rozhodla jsem se, že to zkusím. Někdy jsem měla slinu a psala týden v kuse. Někdy jsem měla i měsíc pauzu, protože jsem neměla náladu. Nejdřív jsem si rozvrhla kapitoly, kterých mělo být původně 11, nakonec jich bude 12. Doplnila jsem ještě Teď a tady, abych dala vědět, jak se mi právě daří. Psala jsem dost na přeskáčku, co se mi zrovna chtělo. U každé kapitoly jsem měla takovou kostru se dvěma řádky a později jsem se rozepisovala. Asi to není ideální styl psaní, ale mě to takto vyhovovalo. Psala jsem převážně na noťasu do Wordu, protože mě při psaní tužkou hned bolí ruka.

Grafička, korektorka, fotografka a tiskárna

Ještě než jsem měla dopsáno, kontaktovala jsem grafičku, aby až to bude hotové, byl pak někdo, kdo to upraví do knižní vazby. Navíc jsem k jedné části potřebovala obrázek a věděla jsem, že ho nebudu nikde stahovat. Jednalo se o kapitolu o Panice, kde jsem jako tip dávala pozdrav Slunci a chtěla jsem, aby bylo jasné jak ho cvičit. Grafičku jsem poznala v Plážovém kurzu a hned mi padla do oka. Skvěle se s ní spolupracovalo, byla úžasná po lidské stránce a odváděla dobrou práci.

Věděla jsem také, jakou oslovím korektorku, už mi dávala do kupy můj e-book Úspěšný e-shopař a byla skvělá, takže to bylo také jasné. Byla jasná i tiskárna, protože můj e-shop LACASPORT s jednou spolupracuje. Měla jsem to krásně poskládané a chyběla jen fotografka, protože jsem na konec knihy chtěla dát svoje malby. Rozhodla jsem se je na svých stránkách i prodávat, takže mrkněte ZDE. Oslovila jsem jednu mamky známou, která přijela až do mého bytu a obrazy mi profesionálně nafotila. Tohle jsem tedy zmákla v pohodě.

Hodnocení rukopisu a první hater

Když byla kniha skoro hotová, rozhodla jsem se ji zaslat pár lidem kvůli zpětné vazbě a případné recenzi na můj web. Udělala jsem, ale chybu a zaslala jsem ji i jedné slečně ze skupiny „Odstartujte svoji knihu“. Měla mi poskytnout pouze zpětnou vazbu, ale podrazila mě a napsala i recenzi na svůj blog. Já tím získala prvního hatera. Slečně se rukopis nelíbil už od začátku, ale kvůli recenzi se přinutila ho dočíst. Recenze byla dost jedovatá a napsaná proti mé osobě. Slečna se například navážela do mého vzhledu, což do kvalitní recenze prostě nepatří. Byla plná ošklivých slov a ač sama trpí depresí, neocenila moje rady a tipy, jak z toho ven. Soukromě mi napsala, že nesnáší mou postavu a že mě nikdo nepolituje. Což ani není cílem knihy. Zdálo se mi, že vůbec nepochopila pointu, ale nedalo se s ní vůbec rozumně mluvit.

Bylo mi potom dost špatně a tak jsem kontaktovala holky z plážové skupinky a ty mě podržely. Jsem za tu skupinku fakt moc vděčná a já se tak mohla uklidnit a zvládnout situaci jen s pár cigaretami a bez léků na uklidnění, které jsem doma stejně už neměla. Snažím se to totiž zvládat bez nich. Ač to bylo náročné, ustála jsem to a byla jsem na sebe pyšná.

 

Kniha dokončena, zábava začíná

Přesně 30.6. 2018 jsem knihu dokončila a dne 1.7. 2018 jsem ji odeslala ke korektuře. Čekala jsem, co bude, kolik chyb jsem nasekala a co bude třeba opravit. Každý týden mi chodily opravené kapitoly a celkem mě překvapilo, že jsem neměla špatně čárky a i/y. Spíš jsem chybovala ve formulacích, nebo jsem měla dlouhá souvětí. Korektura byla velice profesionální a líbil se mi jejich přístup. Dokonce to stihli za měsíc, což bylo podle plánu, ale stejně mě to mile překvapilo a mohla jsem knihu odeslat grafičce na poslední úpravy.

Stále jsem neměla kalkulaci z tiskárny, ani ISBN kód. S grafičkou jsme probíraly vazbu a druh papíru a moje mamka to pak šla konzultovat do tiskárny. Chtěla jsem ke každému výtisku i záložku, ale nevěděla jsem, jestli to nakonec nebude příliš drahé. A ISBN kód jsem mohla získat, až potom, co bych jim napsala typ vazby a měsíc vydání.

Blížil se konec srpna a já začala usilovat o obnovení živnostňáku, abych mohla vyplnit obchodní podmínky, ochranu osobních údajů, a zařídit si GoPay. Všude bylo potřeba zadat moje IČO, které bylo pozastavené, ale nakonec, po vyplnění spousty papírů se to podařilo.

Po třech týdnech dorazila kalkulace a já málem spadla ze židle. Ty ceny byly prostě nereálné, a tak jsem se rozhodla oslovit další tiskárny. Z jedné dokonce přijel kurýr se vzorky, abych si mohla v klidu doma vybrat, co se mi líbí. Sešly jsme se s grafičkou a nad kávou jsme vybíraly a vybraly. Zaslaly požadavky do tiskárny a čekaly na odpověď. Ukázalo se, že se mi nevyplatí nechat vytisknout pouze 200 nebo 300 kusů. Finančně to bylo úplně mimo a cena knihy by byla kolem 300 Kč, což jsem nechtěla. Rozhodovala jsem se tedy, že nechám vytisknout 500, 750 až 1000 kusů.

Dorazily další a další vzorky a já začala porovnávat ceny. Nakonec jsem se rozhodla pro tiskárnu Fronte. Moje grafička ji znala a doporučila. Já vůbec netušila do čeho jdu, ale reagovali rychle na emaily i na volání. Komunikace byla bezproblémová a cena byla velice přijatelná.

Nápad se Startovačem

Zjistila jsem, že to celé sama nezaplatím a několik mých přátel mi navrhlo zkusit Startovač. Nejdřív se mi do něj nechtělo, ale nakonec jsem se rozhodla ho zkusit. Našla jsem si stránky a začala s vyplňováním povinných údajů. Jako cílovou částku jsem si dala 10 tisíc, protože jsem doufala, že alespoň to vyberu a nabídla několik odměn. Dala jsem si záležet na textu a hlavně jsem natočila video, mé úplně první, abych případné dárce nalákala a představila jim svůj projekt. Vše jsem spustila 19. září a mělo to běžet měsíc. Už po pár dnech mi začalo docházet, že 10 tisíc byla chyba a měla jsem dát 30 tisíc, ale už to nešlo změnit a já čekala, co se bude dít. Nakonec jsem těch 10 tisíc vybrala během cca 11-ti dnů a byla jsem velmi zvědavá, jestli mi budou lidé i dále přihazovat. Rodiče rozesílali emaily všem svým známým a pomáhali mi shánět peníze. Byla jsem vděčná za každou korunu, kterou mi lidé věnovali, protože mi to skutečně pomohlo. Někteří dárci, chtěli zůstat v anonymitě a já byla zvědavá, o koho se jedná. Věděla jsem, že to zjistím ve chvíli, kdy mi kampaň skončí, ale někteří se nebáli a sdělili své jméno rovnou a já byla nadšená, že je kniha zajímá.

 

Zahajuji předprodej

Začala jsem být nedočkavá a tak jsem asi 14 dní po spuštění Startovače spustila i předprodej. Byla jsem velmi překvapená, že mi jdou natáčet i videa a já se snažila knihu propagovat, jak jen to šlo. Dala jsem odkaz do skupin spojených s tématikou psychických potíží, ale také do skupin, které jsou spojené s podnikáním a během dne jsem měla 8 prodejů a 6 stažení ukázky zdarma. Čekala jsem, že to bude víc, ale i tak jsem na sebe byla pyšná. Nejprve jsem tedy něco napsala a dala odkaz na svoji knihu, pak jsem přidávala i videa, na kterých jsem se zmiňovala, že jsem autorkou knihy, aby lidé věděli kdo jsem a knihu si případně koupili. Celé dny a noci jsem přemýšlela nad strategií a počtem výtisků, protože jsem chtěla všechny udat. Nakonec jsem se rozhodla pro 750 výtisků, které bych ráda prodala během 3 let. Doufám, že je to reálné a udělám vše pro to, aby se mi to podařilo.

Napsala jsem si o ISBN kód a zjistila, že musím 5 povinných výtisků poslat do knihoven. Našla jsem si, o které knihovny se jedná a zapsala jsem si je do sešítku, kam jsem si zapisovala zájemce o knihu. Díky Startovači jsem měla pár zájemců, pár výtisků jsem chtěla věnovat a pár jsem jich prodala v předprodeji. Čísla začala hezky narůstat a já měla čím dál tím větší radost. Zájem byl a je a kniha by mohla být úspěšná.

 

Rozhovor pro Hearth

Můj kamarád Pavel z Anglie měl tip na kamarádku, z Prahy, která dělá pro Hearth. Ona mi nabídla k nim přijít a udělat rozhovor na jejich blog. Vůbec jsem nevěděla, co od toho očekávat, ale kývla jsem. Přišlo mi to, jako dobrá reklama, a zajímavý způsob, jak vybrat další peníze, protože tu byla možnost mi pomoct vybrat peníze na tisk. Mají kanceláře přímo na Staroměstském náměstí a i když mě tam moje kamarádka musela doprovodit, tak jsem tam nakonec dorazila. Sedla jsem si s tou kamarádkou z Prahy a jejím kolegou a vyprávěla jsem jim svůj příběh. Oba byli moc milí a já byla překvapená, že se z mé strany nekoná žádná panika. Nakonec jsme se domluvili, že pro ně sepíšu článek, oni ho opraví a dají na blog. Měla jsem ze schůzky dobrý pocit a proto jsem si hned druhý den doma sedla a něco sepsala, doplnila fotky a poslala jim to. Na hotový článek se můžete podívat ZDE. Bohužel mi to žádné nové zájemce o knihu nepřivedlo, nebo jsem alespoň žádný nárůst nezaznamenala. Nicméně cílem je šířit povědomí o psychických onemocněních a to jsem splnila.

 

Čekání na Godota

Celé to najednou trvalo moc dlouho a já přestávala věřit, že to někdy skončí. Knihu jsem dokončila v červnu a od té doby jsem se opět zlepšila, ale už jsem to do knihy nemohla dopsat. Nechtěla jsem totiž platit další korekturu a přidělávat práci grafičce. Neměla jsem to ve svých rukou a příprava na tisk zabrala také dost času. Samotný tisk měl také trvat a já dostala informaci, že kniha bude druhý týden v prosinci, pokud se to vůbec stihne do Vánoc. Proto mě velice překvapila zpráva, že najednou bude tisk dokončen už 27. listopadu. Měla jsem už jen zaplatit fakturu a výtisky byly na cestě.

Je to tady, vydala jsem knihu

Výtisky putovaly do Ústí odkud mi je mamka pak přivezla k podpisu. Ten poslední týden jsem se zatajeným dechem čekala, kdy mi dají zprávu, že kniha dorazila a pošlou mi fotku balíků ve skladu. Zájemců jsem měla hodně a měla jsem také hodně příslibů na reklamu, fotky a další propagaci. Stále jsem čekala, kdy prvně sevřu knihu ve svých rukou a udělám si s ní první fotku.

A je to tady. Moje první vydaná kniha. Dokázala jsem to. Trvalo to rok, bylo to náročné, někdy vysilující, ale já to dokázala. Ani vám nedokážu popsat ten pocit, kdy jsem poprvé svojí knihu uviděla. Hrozně jsem se bála, že tam bude nějaká chyba a pořád jsem v ní listovala, ale byla dokonalá. Nechala jsem si kurýrem poslat kytici na oslavu a užívala si ten pocit, že jsem to dotáhla do konce. Kniha Cesta z temnoty mojí duše je na světě a já jsem její autorkou.

Ráda inspiruji svým příběhem. Prošla jsem léčebnou a rozumím pocitům lidí s psychickým onemocněním. Díky své zkušenosti pomáhám lidem pochopit toto téma, které je v naší společnosti stále tabu. Otvírám oči lidem, kteří si myslí, že jsme blázni na okraji společnosti, pomáhám stejně nemocným být silnější a bojovat každý den. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Přečtěte si ukázku z knihy. Jedná se o kapitolu s názvem „Bohnice, pavilon 27“. Toto místo se nazývá také Neklid. Je ke stažení zcela zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie